5 nejrozšířenějších mýtů o cukrovce, které je čas vyvrátit

Cukrovka patří mezi nejčastěji zmiňovaná onemocnění, a přesto kolem ní koluje nespočet nepřesností a polopravd. Tyto mýty nejsou jen nevinné omyly – mohou vést k tomu, že lidé podcení rizika, ignorují varovné signály nebo zbytečně obviňují sami sebe či druhé. Pojďme se podívat na pět nejrozšířenějších omylů a vysvětlit, jak to ve skutečnosti je.

Mýtus 1: Cukrovku způsobuje jedení sladkostí

Toto je pravděpodobně nejzaběhlejší a nejodolnější mýtus vůbec. Mnoho lidí věří, že cukrovka vzniká jednoduše proto, že někdo jedl příliš mnoho cukru. Realita je podstatně složitější.

U cukrovky 1. typu jde o autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém napadá buňky slinivky produkující inzulin. Se stravou to nemá přímou souvislost – postihuje i děti a mladé lidi, kteří nikdy žádné sladkosti nejedli ve větší míře.

U cukrovky 2. typu hraje roli kombinace faktorů: genetická predispozice, nedostatek pohybu, nadváha, chronický stres a celkový životní styl. Samotný cukr jako takový cukrovku nezpůsobuje – problémem je spíše dlouhodobý kalorický nadbytek, sedavý způsob života a inzulinová rezistence, která se vyvíjí postupně v průběhu let.

Jinými slovy: člověk, který příležitostně sní kus dortu, ale jinak se hýbe a jí vyváženě, není automaticky v ohrožení. Naopak ten, kdo konzumuje nadbytek vysoce zpracovaných potravin a málo se pohybuje, zvyšuje riziko – i kdyby cukrovinkám říkal důsledně ne.

Mýtus 2: Cukrovka hrozí jen tlustým lidem

Nadváha a obezita skutečně patří mezi rizikové faktory cukrovky 2. typu – to je pravda. Ale z toho nevyplývá, že štíhlí lidé jsou automaticky v bezpečí, a to je důležitý rozdíl.

Existuje fenomén, kterému se někdy říká „skrytá obezita” nebo přesněji nadbytek viscerálního tuku – tedy tuku uloženého uvnitř břišní dutiny kolem orgánů. Tento typ tuku není vždy viditelný a člověk s normální hmotností ho může mít ve významném množství. Viscerální tuk negativně ovlivňuje metabolismus glukózy a citlivost na inzulin mnohem více než podkožní tuk.

Dalším faktorem je genetika. Cukrovka 2. typu se vyskytuje v rodinách, a pokud mají vaši rodiče nebo sourozenci tuto diagnózu, vaše riziko je vyšší bez ohledu na vaši váhu. A cukrovka 1. typu, jak jsme zmínili, s váhou nesouvisí vůbec.

„Štíhlá postava není zárukou zdravého metabolismu. Pohyb, skladba jídelníčku a genetika hrají roli u každého – bez ohledu na číslo na váze.”

Mýtus 3: Cukrovku poznáte – vždy se nějak projeví

Mnoho lidí si myslí, že pokud by měli cukrovku, určitě by to věděli. Bohužel to tak nefunguje, zejména u cukrovky 2. typu.

Tato forma onemocnění se může rozvíjet roky zcela bez příznaků nebo s příznaky tak nenápadnými, že je lidé přičítají únavě, stresu nebo stárnutí. Mezi typické, ale snadno přehlédnutelné signály patří:

• Zvýšená únava a pocit vyčerpání bez zjevné příčiny
• Časté močení, zejména v noci
• Zvýšená žízeň a sucho v ústech
• Pomalé hojení ran nebo opakující se infekce
• Rozmazané vidění nebo brnění v rukou a nohou
• Nevysvětlitelná ztráta hmotnosti (spíše u cukrovky 1. typu)

Právě proto jsou pravidelné preventivní prohlídky a krevní testy tak důležité. Záchyt ve fázi tzv. prediabetu – kdy jsou hodnoty cukru v krvi zvýšené, ale ještě ne natolik, aby se jednalo o cukrovku – dává možnost situaci ovlivnit změnou životního stylu dříve, než se stav vyvine v plnohodnotné onemocnění.

Mýtus 4: Diabetici nesmějí jíst ovoce ani chléb

Tento mýtus pravděpodobně vznikl z částečně pravdivé informace – lidé s cukrovkou si skutečně hlídají příjem sacharidů a jejich vliv na hladinu cukru v krvi. Z toho ale někteří vyvodili příliš přímočarý závěr: sacharidy = zakázané.

Ve skutečnosti platí, že celá řada potravin bohatých na sacharidy je pro zdravý jídelníček – včetně toho diabetického – naprosto v pořádku. Záleží na kontextu, množství a celkové skladbě jídla.

Proč na tom záleží víc než jen obsah cukru

Ovoce obsahuje fruktózu, ale také vlákninu, vitaminy a antioxidanty. Celozrnný chléb zvyšuje hladinu cukru pomaleji než bílé pečivo díky vyššímu obsahu vlákniny. Luštěniny, ovesné vločky nebo zelenina jsou sacharidové potraviny, které jsou přitom metabolicky velmi příznivé.

Skutečně problematické jsou spíše potraviny s vysokým glykemickým indexem, prázdnými kaloriemi a minimem vlákniny – slazené nápoje, průmyslové sušenky nebo bílé pečivo v nadměrném množství. Ale ani ty nejsou pro zdravého člověka v rozumné míře „zakázané”.

Přesné nastavení jídelníčku je vždy individuální věc, o které je vhodné hovořit s lékařem nebo nutričním terapeutem – ne řídit se obecnými zákazníkovými tabulkami z internetu.

Mýtus 5: Cukrovka 2. typu je jen „lehčí” forma cukrovky

Přídavné jméno „druhého typu” u mnoha lidí navozuje dojem, že jde o méně závažné onemocnění – jakési cukrovce na přeskočku. Opak je pravdou.

Cukrovka 2. typu je závažné chronické onemocnění, které při dlouhodobé zanedbání může vést k vážným komplikacím: poškození ledvin, nervů, zraku, zvýšenému riziku kardiovaskulárních onemocnění nebo špatně se hojícím ranám. Označení „typ 2″ pouze odkazuje na mechanismus vzniku, nikoliv na závažnost.

Nebezpečí tohoto mýtu spočívá v tom, že může vést k podceňování diagnózy a nedůslednosti v péči o sebe. Naopak, čím dříve člověk vezme diagnózu vážně a upraví životní styl, tím lépe pro jeho dlouhodobé zdraví.

Časté dotazy

Může se cukrovka 2. typu „vyléčit” změnou životního stylu?

Změna životního stylu – zejména úprava stravování, pravidelný pohyb a snížení hmotnosti – může u některých lidí vést k výraznému zlepšení hodnot krevního cukru, v určitých případech až do oblasti normálních hodnot. Odborníci tomu říkají „remise”. To ale neznamená, že onemocnění definitivně zmizelo – sklony k němu zůstávají, a proto je důležité pokračovat ve zdravých návycích a být pod lékařským dohledem. Konkrétní možnosti vždy závisí na individuální situaci a je třeba je probrat s lékařem.

Jak se liší cukrovka 1. a 2. typu?

Cukrovka 1. typu je autoimunitní onemocnění, při kterém tělo přestane produkovat inzulin. Postihuje nejčastěji děti a mladé dospělé a lidé s touto diagnózou inzulin potřebují celoživotně. Cukrovka 2. typu vzniká postupně – tělo inzulin stále produkuje, ale buňky na něj přestávají správně reagovat (inzulinová rezistence). Tento typ je spojen s životním stylem a genetikou a tvoří naprostou většinu všech případů cukrovky.

Od jakého věku bych měl chodit na preventivní kontrolu krevního cukru?

V rámci standardní preventivní prohlídky u praktického lékaře se krevní cukr v České republice kontroluje pravidelně – zpravidla od 40 let každé dva roky, v případě rizikových faktorů (rodinná anamnéza, nadváha, sedavý životní styl) i dříve. Pokud si nejste jisti, zeptejte se svého praktického lékaře, kdy a jak často je pro vás vhodné toto vyšetření absolvovat.